Rok a kousek s Marinou

Stěhuji si blogy z Mariny na svůj.Trošku více jsem ho díky šití, zanedbávala.
Obdivuji děvčata, co to všechno stíhají.
Mít krásné výrobky, doma uklizeno a vkládat příspěvky jak do Mariny, tak na svůj vlastní blog.

ZAČÁTEK MÉHO ŠITÍ:

Jak to vlastně začalo.
Hledala jsem na netu, nějaký návod na ušití koníka pro dcerku k vánocům a narazila na nějakou Bellet.
Ta Bellet si začala vydávat svůj vlastní časopis a šít ,,step by step".
To mne nadchlo,naskočila jsem lehce a pomaloučku do rozjetého vlaku a nechala se unášet do dálek.
Do světů látek, knoflíků, hraček a objevovat šicí stroje.
Byla jsem tehdy majitelkou 25 let staré kufříkové Veritasky, kterou mi kdy manžel zamluvil přes známého a stál na ni několik hodin frontu.
Nemajíce automobil, připevnil si nový skvost do batohu na záda a vezl ho na kole, pár kilometrů.
Milovala jsem ho za to.Tedy nejen za to.
Ložnice se nám proměnila v krejčovskou dílnu a já čekala každý měsíc na nové číslo Burdy.
Děti chodily obšité od hlavy k patě.
Já měla látky za pár korun z partiovky a za pomoci sestry, z látek vznikaly modely na
místní tancovačky.
Střih.............jsme o 25 let dále.
V době techniky , vymožeností komunikovat na dálku a zjistit si relativně vše.
No a já zjistila, jak mi je dobře, když mi vyroste něco krásného / pro mne krásného/
pod rukama.
A ještě k tomu Vás pochválí.
Našla jsem virtuální přítelkyně, některé obživly.
Ve čtvrtek 5.3.2012 jsem začala šít první květ k dece Babiččina zahrádka.
Budu to šít možná několik let :-))))).
Je pro mou malou slečnu, aby jí tu po mě něco zůstalo.
Průběžně budu informovat,jak se deka rozrůstá.