Konec prázdnin - konec jedné kapitoly života

Jak už to v životě chodí, jsou chvíle radosti a chvíle smutku.
Děti se neradují z blížícího se nového školního roku.
U nás to bylo podobné.
Andulka šla do předškolní školky a tak u nás tekly slzičky proudem.
Já jsem se zamyslela nad tím, že se nám pomalinku začne vzdalovat, méně
mne potřebovat a mít svá tajemství.
Ještě, že je to naše malá brebentilka a neudrží tato tajemství dlouho pod pokličkou.

S koncem léta nám odešla i naše milovaná babička Emilka.Dožila se úctyhodného věku 86. let.
Smekám před ní.
Do svých 72 let byla jak veverka čiperka.Vařívala nám dobroty, jen před její okurkovou omáčkou jsem utíkala. A ona ji vařila tak ráda.
Dlouho si přála sedět na obláčku a sledovat nás z výšky.
Byla to veliká čtenářka ,kupovávali jsme jí knihy ke všem svátkům a narozeninám.
Představte si, že nám okamžitě po rozbalení hlásila, kterou a kolikrát už ji má.
Pamatovala si postavy, příběhy.
Vyprávěla nám svůj život a my naslouchali.
Už nám nebude vyprávět, bude se na nás dívat z obláčku a chránit nás.
Tak jsme to vysvětlili naší Andulce, aby její bolest byla zmírněna.

Tento smutný čas jsme si zpříjemnili výletem , tam kam babička patřila.
Krajina Českého středohoří - kraj Praotce Čecha................









A Ty tři holky na začátku / no,jo holky :-)))/ - to jsme my. Vnučky naší Emilky